Některé situace, jako opakované otázky, odmítání hygieny, obviňování, noční neklid nebo agresivní reakce mohou pečujícího zaskočit a vyčerpat. Většinou nejde o schválnost. Člověk s demencí se může bát, něčemu nerozumět, být unavený, hladový nebo ho může něco bolet. V článku najdete konkrétní kroky, které můžete vyzkoušet přímo v dané chvíli, a také tipy, jak podobným situacím předcházet. 

Co udělat jako první, když nastane náročná situace 

Než začnete vysvětlovat, přesvědčovat nebo napravovat, na chvíli se zastavte. Mluvte pomalu a používejte krátké věty. Přistupujte zepředu, oslovte blízkého jménem a ponechte mu dostatek osobního prostoru. Pokud mluví více lidí najednou, požádejte ostatní, aby na chvíli ztichli. 

Rychlá kontrola: co může být v pozadí 

• Nepotřebuje blízký dojít na toaletu, napít se, najíst se nebo odpočinout? 
• Nemůže ho něco bolet? Zkontrolujte také těsné oblečení, otlak nebo podrážděnou pokožku. 
• Není mu příliš teplo nebo zima? Není v místnosti moc hluku, lidí či ostrého světla? 
• Má brýle a sluchadlo, pokud je používá? 
• Nezměnil se denní režim, prostředí, pečující osoba nebo užívané léky? 

Někdy pomůže odstranit jedinou drobnost: vypnout televizi, nabídnout pití, otevřít dveře na toaletu nebo přesunout rozhovor do klidnější místnosti. 

Důležité: Náhlá a výrazná změna chování nebo míry zmatenosti nemusí být jen projevem demence. Může souviset například s bolestí, infekcí, dehydratací, zácpou nebo změnou léků. Podle potřeby kontaktujte praktického lékaře. Při náhlé zmatenosti, poruše vědomí, potížích s dýcháním, vážném úrazu nebo chování, které bezprostředně ohrožuje blízkého či okolí, volejte 155 nebo 112. 

Nejčastější náročné situace 

1. Když se blízký stále ptá na totéž 

Člověk s demencí si nemusí pamatovat, že otázku před chvílí položil ani že už dostal odpověď. Věta „Vždyť jsem ti to už říkal/a“ proto obvykle nepomůže a může zvýšit jeho nejistotu. 

• Odpovězte krátce a pokud možno pokaždé podobnými slovy. 
• Přidejte uklidnění: „Jana přijde po obědě. Jsi v bezpečí, jsem tady s tebou.“ 
• Napište odpověď velkým písmem na viditelné místo. Pomoci může jednoduchý kalendář nebo dobře čitelné hodiny. 
• Po odpovědi nabídněte konkrétní činnost: utřít příbory, prohlédnout fotografie, zalít květiny nebo si dát čaj. 

Tip: Za otázkou „Kdy přijde maminka?“ může být hlavně potřeba bezpečí a blízkosti. Můžete odpovědět: „Chybí ti? Pověz mi o ní.“ 

2. Když hledá věci a obviňuje vás z krádeže 

Odložené klíče, peněženka nebo brýle mohou vyvolat velký strach. I když vás obvinění zraní, hádka situaci zpravidla zhorší. 

• Nevyvracejte obvinění dlouhým dokazováním. Reagujte na obavu: „To je nepříjemné. Pojďme se společně podívat.“ 
• Zkontrolujte obvyklá místa, ale také kapsy, prádlo, zásuvky a odpadkový koš. 
• Pro důležité věci vytvořte jedno stálé a dobře viditelné místo. 
• Mějte kopie dokladů a náhradní klíče bezpečně uložené. 
• Po nalezení ztraceného předmětu nezdůrazňujte, kdo ho kam položil. Stačí vyjádřit úlevu a pokračovat v jiné činnosti. 

3. Když chce „domů“, i když doma je 

Slovo domov nemusí znamenat současnou adresu. Může vyjadřovat vzpomínku na dřívější bydlení, touhu po rodičích nebo potřebu cítit se bezpečně. Opakované přesvědčování „Vždyť doma jsi“ může blízkého ještě více rozrušit. 

• Zeptejte se, co mu doma chybí nebo na kdo tam na něj čeká. 
• Pojmenujte emoci: „Zdá se mi, že se ti stýská.“ 
• Nabídněte něco známého: oblíbenou hudbu, fotografii, deku, vůni kávy nebo krátkou společnou procházku. 
• Nezastavujte ho křikem ani silou, pokud nejde o bezprostřední ohrožení. Zkuste odvést pozornost a nabídnout další krok: „Nejdřív si vezmeme kabát a napijeme se.“ 

Pokud má blízký sklon odcházet, mějte připravenou jeho aktuální fotografii a zajistěte, aby u sebe nosil identifikační kartičku nebo náramek s kontaktem. Pomoci může program České alzheimerovské společnosti Bezpečný návrat. Když se blízký ztratí, nečekejte a volejte policii na čísle 158. 

4. Když odmítá hygienu, převlékání nebo jinou péči 

Odmítání často souvisí se studem, strachem, chladem, bolestí nebo tím, že člověk nerozumí tomu, co po něm chcete. Sprcha může být nepříjemná kvůli hluku vody a koupelna může působit cize nebo nebezpečně. 

• Vyberte část dne, kdy bývá blízký nejklidnější. Dodržujte podobný čas, pořadí úkonů a pokud možno i stejnou pečující osobu. 
• Připravte si vše předem, aby péče netrvala zbytečně dlouho. 
• Popisujte vždy jen jeden krok: „Teď si umyjeme ruce.“ Až potom přejděte k dalšímu. 
• Nabídněte jednoduchou volbu: „Chceš modrý, nebo zelený ručník?“ 
• Před dotykem řekněte, co uděláte. Nechte část těla zakrytou a chraňte soukromí. 
• Když odpor roste, udělejte pauzu. Není-li péče naléhavá, zkuste ji později nebo zvolte částečnou hygienu u umyvadla. 
• Myslete na bezpečí: teplou místnost, neklouzavou podložku, madlo a stabilní sedátko. 

Tip: Cílem není dokonalý výkon za každou cenu. Důležitější je pohodlí, důstojnost a to, aby příští pokus nebyl spojený s ještě větším strachem. Pokud se péče dlouhodobě nedaří, může pomoci pečovatelská služba nebo osobní asistence. 

Když blízký odmítá léky: Neměňte dávku ani způsob podávání bez domluvy s lékařem nebo lékárníkem. Některé tablety se nesmějí drtit. Před podáním léku v jídle si vždy ověřte, zda je takový postup bezpečný a vhodný. 

5. Když vidí nebo slyší něco, co ostatní nevnímají 

Bludy a halucinace mohou být pro člověka s demencí velmi skutečné. Nemá smysl dokazovat mu, že to, co vnímá, neexistuje. Současně jeho představu nepotvrzujte jako skutečnost. 

• Reagujte na emoci: „Vidím, že tě to vyděsilo. Jsem tady s tebou.“ 
• Upravte osvětlení, zatáhněte závěs nebo zakryjte zrcadlo. Stín či odraz může působit jako cizí osoba. 
• Zkontrolujte brýle a sluchadlo. Zhoršený zrak nebo sluch může nedorozumění zesilovat. 
• Přesuňte se do jiné místnosti a nabídněte klidnou známou činnost. 
• Pokud jsou tyto prožitky nové, časté, velmi trýznivé nebo vedou k nebezpečnému jednání, kontaktujte lékaře. Připravte si seznam všech užívaných léků. 

6. Když je neklidný, přechází nebo je v noci vzhůru 

Přecházení a následování pečujícího může být projevem nejistoty. Chůze sama o sobě nemusí být problém, pokud je prostředí bezpečné. 

• Odstraňte překážky a nechte blízkého chodit po bezpečné trase. 
• Nabídněte jednoduchý úkol spojený s pohybem: odnést ručníky, skládat prádlo nebo jít na krátkou procházku. 
• Když odcházíte do jiné místnosti, řekněte, kam jdete a co bude následovat: „Jdu připravit čaj a za chvíli se vrátím.“ 
• Přes den zajistěte dostatek denního světla, přiměřeného pohybu a smysluplné činnosti. 
• Večer ztlumte hluk a opakujte stejný rituál, například lehká večeře, toaleta, hygiena a klidná hudba. 
• Nechte rozsvícené orientační světlo na cestě k toaletě. 
• Při nočním probuzení nejprve zkontrolujte bolest, žízeň, potřebu na toaletu, teplotu v místnosti a potřebu vyměnit absorpční pomůcku. 

Když se spánek náhle zhorší nebo je noční neklid častý, poraďte se s lékařem. Léky na spaní nepodávejte bez jeho doporučení. 

7. Když křičí, nadává nebo reaguje agresivně 

Vypjatá reakce může souviset s bolestí, strachem, přetížením nebo pocitem, že je člověk tlačen do něčeho, čemu nerozumí. V danou chvíli není cílem dokončit započatou činnost, ať už jde o koupání, převlékání nebo rozhovor. Nejdřív je potřeba obnovit bezpečí. 

• Ztište hlas, zpomalte a používejte co nejméně slov. 
• Ustupte o krok, ponechte volnou cestu ven a nedotýkejte se blízkého bez upozornění. 
• Nehádejte se, nevyhrožujte a nesnažte se ho fyzicky přemoci. 
• Odveďte děti, další osoby a domácí zvířata do bezpečí. Odstraňte horké, ostré nebo těžké předměty, pokud to lze udělat bez rizika. 
• Nabídněte klidné místo, pití nebo jinou činnost, ale netrvejte na okamžité spolupráci. 
• Když se situace neuklidňuje, ustupte do bezpečí a přivolejte pomoc. 

Při bezprostředním zdravotním ohrožení volejte 155. Pokud hrozí násilí a potřebujete zásah policie, volejte 158; v nejistotě můžete volat 112. Opakované nebo zhoršující se agresivní reakce proberte s praktickým lékařem či specialistou. 

Po náročné situaci si udělejte krátký záznam 

Některé situace se mohou opakovat v podobnou dobu nebo za podobných okolností. Zapište si, co se dělo těsně před změnou chování, kdy a kde situace nastala, zda blízký jedl, pil, spal a byl na toaletě, zda se změnily léky a co pomohlo či napětí zvýšilo. Záznam využijete při rozhovoru s lékařem a pomůže také sjednotit přístup lidí, kteří se v péči střídají. 

Nezapomeňte na sebe 

Nikdo nezvládne každou situaci dokonale. Když jste se rozčílili, neznamená to, že jste selhali. Po zajištění bezpečí můžete na chvíli odejít a požádat někoho, aby vás vystřídal. 

Řekněte osobě, která vám pomáhá s péčí konkrétně, s čím potřebujete pomoci: dvě hodiny dohledu, nákup, doprovod k lékaři nebo jednu noc odpočinku. Zvažte pečovatelskou službu, denní stacionář nebo odlehčovací službu. Pomoc není známkou selhání. Je jedním ze způsobů, jak udržet domácí péči bezpečnou a dlouhodobě zvládnutelnou. 

Na závěr 

Při náročné situaci není potřeba vyhrát spor ani přimět blízkého, aby přijal vaši verzi reality. Cílem je snížit strach, obnovit pocit bezpečí a zachovat důstojnost. Co fungovalo včera, nemusí fungovat dnes. Pauza, změna přístupu nebo nový pokus později nejsou prohrou. 

• Nezůstávejte na péči sami. Naše bezplatná poradenská linka je dostupná na čísle 800 915 915 od pondělí do pátku mezi 9. a 17. hodinou. 
• Česká alzheimerovská společnost, o.p.s. - program Bezpečný návrat a další informace pro pečující o lidi s demencí či alzheimerovou nemocí. 

Použité zdroje:

• Česká alzheimerovská společnost: Na pomoc pečujícím rodinám. Příručka pro pečující rodinné příslušníky a další blízké lidí s demencí, 12. vydání, 2020. Primární zdroj. 
• Opora Diakonie: Praktické tipy na ošetřování lidí s demencí; Jak komunikovat s blízkým s demencí; Co dělat, když se blízkému zhorší zdravotní stav? 
• Alzheimer's Society: Reducing and managing behaviour that challenges. 
• National Institute on Aging: Coping With Agitation, Aggression, and Sundowning in Alzheimer's Disease.